Jak předcházet syndromu vyhoření?

Syndrom vyhoření (anglicky burnout syndrome) je definován jako stav fyzického, emocionálního a psychického vyčerpání, který je způsoben dlouhodobým a intenzivním stresem, nejčastěji spojeným s pracovním prostředím. Poprvé byl tento pojem zaveden americkým psychologem Herbertem Freudenbergerem v roce 1974, kdy popsal vyhoření u profesionálů v pomáhajících profesích, kteří byli dlouhodobě vystaveni vysokým nárokům a pocitu, že nemohou uspět nebo splnit očekávání.

Vyhoření se nejčastěji projevuje třemi hlavními rysy:

1. Emocionální vyčerpání. Osoba se cítí neustále unavená, přetížená a nemá energii čelit běžným úkolům.

2. Depersonalizace nebo cynismus. Dochází k odcizení od práce, kolegů nebo klientů. Člověk si vytváří emoční odstup, aby se ochránil, což však vede k pocitům cynismu a lhostejnosti.

3. Snížená osobní výkonnost. Vyhoření způsobuje pokles vnímané kompetence, což může vést k pochybnostem o vlastních schopnostech a zvýšení pocitu neúspěchu.

Vyhoření vzniká jako důsledek nerovnováhy mezi nároky a zdroji. Pokud jedinec čelí neustálým vysokým požadavkům, ale nemá dostatečné zdroje na jejich zvládnutí (čas, podporu, uznání, dovednosti), dochází k postupnému vyčerpání. Stresory se mohou hromadit pomalu, a člověk často ani nezaznamená, že se blíží ke kritickému bodu.

Tento proces obvykle probíhá ve fázích:

1. Fáze idealismu a vysoké motivace. Jedinec je zprvu plný elánu, nadšení a ochoty se zapojit. Má vysoké očekávání, což může vést k přetížení a práci nad rámec svých možností.

2. Fáze přetížení. Dlouhodobé nároky, nedostatek uznání a pocit, že nemá situaci pod kontrolou, vedou k chronickému stresu. Ten narušuje rovnováhu mezi pracovním a osobním životem.

3. Fáze vyčerpání a cynismu. Dochází k emočnímu vyčerpání, ztrátě empatie a zájmu. Práce se stává zdrojem frustrace, člověk se od ní emocionálně distancuje.

4. Fáze úplného vyhoření. Tato fáze je charakterizována pocitem beznaděje, hlubokou únavou a někdy i tělesnými symptomy, jako jsou chronické bolesti hlavy, problémy se spánkem nebo zvýšená náchylnost k nemocem.

   
   

   

   
   

Syndrom vyhoření tedy není náhlý stav, ale spíše pozvolný proces, který se rozvíjí v důsledku dlouhodobého nepoměru mezi požadavky a schopností je zvládat. Včasné rozpoznání varovných příznaků a přijetí opatření může tento mechanismus přerušit a zabránit dalším negativním dopadům na zdraví i kvalitu života.

Syndrom vyhoření není jen o tom, že se člověk cítí unavený nebo demotivovaný. Studie ukazují, že jde o komplexní problém s jasnými zdravotními dopady.

Výzkum provedený na Univerzitě Karlově v roce 2020 zjistil, že až 25 % českých zaměstnanců pociťuje příznaky vyhoření, přičemž nejohroženější jsou pracovníci v sociálních službách, zdravotnictví a vzdělávání. Další studie publikovaná v Journal of Work and Organizational Psychology (2021) uvedla, že syndrom vyhoření zvyšuje riziko vzniku deprese, úzkostných poruch a dokonce i srdečních onemocnění.

Průzkum české společnosti Median z roku 2022 ukázal, že více než 60 % respondentů zažilo dlouhodobý stres v práci, přičemž 30 % uvedlo, že stres ovlivňuje i jejich rodinný život. Tato čísla jsou alarmující, protože ukazují, že vyhoření má dalekosáhlé dopady nejen na jednotlivce, ale i na jejich blízké a společnost jako celek. Mezi další časté symptomy patří ztráta schopnosti soustředit se, vyšší absence v zaměstnání a výrazný pokles produktivity.

Jak požádat o pomoc a kde ji hledat?

Pokud člověk cítí, že se dostává na hranici svých sil, je důležité vědět, že pomoc je dostupná. V České republice existuje několik cest, jak získat podporu:

• Konzultace s lékařem. Praktický lékař může být prvním krokem. Ten může doporučit odborníka, jako je psycholog nebo psychiatr, a poradit, jak postupovat dále.

• Psychoterapeutická centra a kliniky. Větší města mají celou řadu specializovaných pracovišť, kde jsou dostupné individuální terapie zaměřené na zvládání stresu a prevenci vyhoření. Například Psychiatrická nemocnice Bohnice nebo Národní ústav duševního zdraví v Klecanech nabízejí služby zaměřené na prevenci a léčbu syndromu vyhoření.

• On-line platformy a linky pomoci. V posledních letech se také rozšířila možnost online konzultací s terapeuty. Portály jako Terapie.cz nebo Nevypustdusi.cz poskytují seznamy ověřených odborníků, kontakty na krizové linky a užitečné články, jak zvládat stres. Anonymní chatovací linky nebo telefonické krizové linky, například Linka bezpečí (116 111), jsou k dispozici zdarma a umožňují okamžitou podporu.

• Podpora na pracovišti. Některé firmy nabízejí programy zaměstnanecké pomoci (EAP), které zahrnují konzultace s odborníky na duševní zdraví. Je dobré se informovat u svého zaměstnavatele, zda má podobný program k dispozici.

  
  

Vyhledat pomoc není projev slabosti, ale naopak projev zodpovědnosti vůči sobě i svému okolí. Čím dříve člověk začne problém řešit, tím snadněji může předejít dalším zdravotním komplikacím a zlepšit kvalitu svého života.