Kde hledat pomoc?

• Linka první psychické pomoci: 116 123 (nonstop)

• Modrá linka: 549 241 010 (pevná linka), 608 902 410 (mobil) od 9.00-21.00, chat

• Krizová linka pro seniory, pečující o seniory a osoby v krizi organizace Elpida: 800 200 007 (denně od 8:00 do 20:00).

• Nonstop linka důvěry Charity: 516 410 668,  737 234 078

• Bezplatná krizová linka Diakonie Českobratrské církve evangelické: 800 567 567 (9:00 - 20:00)

• Poradenská linka pro lidi s demencí a jejich rodiny: 283 880 346 (Po-Čt 8:00 - 19:00 hod, Pá 8:00 - 17:00)

• Telefonická krizová Linka Anabell se zaměřením na poruchy příjmu potravy: 848 200 210 a 601 565 474 (každý všední den od 8 do 16 hodin)

• Chat krizové pomoci: elinka.internetporadna.cz

• Mobilní aplikace Nepanikař (Aplikace poskytuje první psychologickou pomoc při depresi, úzkostech, panické atace, sebepoškozování, myšlenkách na sebevraždu a poruchách příjmu potravy): https://nepanikar.eu/aplikace-nepanikar/

​

​

Mezi základní práva a potřeby duševně nemocných, která musí být zvlášť chráněna, protože jsou nejčastěji porušována, dle Deklarace lidských práv a duševního zdraví schválené Světovou federací pro duševní zdraví v roce 1989, patří:

• Právo být vnímán a respektován jako jedinečná lidská bytost (typicky při hospitalizaci)

• Právo na svobodné rozhodování o sobě samém (příliš autoritativní terapeutický přístup)

• Právo na soukromí (kontrola pošty při hospitalizaci, více lidí v jedné místnosti v lůžkových zařízeních)

• Právo na práci a spravedlivou odměnu (odmítání zaměstnavatelů, pracovní vykořisťování, krácení odměny)

• Právo na přiměřené hmotné zabezpečení (nemožnost pracovat při invalidním důchodu, nedostatek sociálních podpor)

• Právo na přiměřenou životní úroveň – potrava, šatstvo, bydlení (vykazování do neuspokojivého bydlení, nedostupná sociální pomoc)

• Právo na spolurozhodování o léčebných výkonech a postupech (direktivní terapeutický přístup při nedobrovolné hospitalizaci)

• Právo na informovanost o podstatných skutečnostech nemoci (neposkytování nebo odmítání informací)

• Právo na lidský kontakt, na osobní svobodu (zakazování nebo omezování návštěv nebo kontaktů)

• Právo na kultivaci a osobní růst (nedostatek podnětů)

​

Právní předpisy vztahující se k právům duševně nemocných:

Úmluva o lidských právech a biomedicíně – č. 96/2001 Sb. mezinárodních smluv. Jedná se o mezinárodní smlouvu, která upravuje práva pacientů v souvislosti s medicínou, léčbou a výzkumem. Česká republika ji ratifikovala v roce 2001.
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách
Zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních
Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách

•  Interaktivní přehled zdravotních služeb v psychiatrii: https://psychiatrie.uzis.cz/browser/health-service

• Krizová anonymní pomoc psychoterapeutů - terapie online: terap.io

• Terapie on-line: Web Nepanikař https://nepanikar.eu/terapie/

• Terapie on-line: Web Nevypusť duši https://nevypustdusi.cz/kde-hledat-pomoc/

• Mojra - psychologická online poradna:  https://mojra.cz/?gclid=Cj0KCQjw6KunBhDxARIsAKFUGs9sjjkvukYe__r4stj3GnNgS0Rda-Lyl8dXYQ5AbOm5qEkNix5KFEAaAvHQEALw_wcB

• Psychoterapie přes videohovor: https://hedepy.cz/

• AdiCare psychoterapie online: https://adicare.cz/sluzby/terapie-online-terapie-na-dalku/

• Terapie online i osobně po celé ČR: https://app.terapie.cz/

Jazyk je nástrojem myšlení. Jak mluvíme, tak i přemýšlíme. A platí to i naopak - náš způsob přemýšlení se odráží zase v jazyce, v tom, jak mluvíme. Odkud ten uzel rozmotat, abychom se nechtěně nedopouštěli stigmatizujících výroků, když se chceme bavit o duševním onemocnění? Jak neprohlubovat stigma osob, které mají s touto diagnózou nějakou zkušenost? Jak se vyjadřovat správně, abychom dávali najevo respekt k těmto osobám a uznávali je jako jedinečné bytosti?

​

Pryč s výrazy jako "šílenec, blázen, pomatenec"! Tito lidé nejsou ani omylem slabomyslní či choromyslní, ba naopak, jsou často velmi inteligentní, citliví a kreativní. Rozhodně si nepleteme osoby s duševním onemocněním s nějakými psychopaty a podobně! Zapomeňme na reportáže ve večerních zprávách, které se nás snaží přesvědčit, že všichni duševně nemocní jedinci jsou nebezpeční! V TV ukazují výjimečné činy, ne ty tisíce osob s duševním onemocněním, které vedou řádné životy a nikdo nikomu neublížily. Problém útočníků bývá většinou mnohem složitější, než ho reportéři toužící po senzaci prezentují. Ptejme se: co selhalo, že byl člověk dohnán k tak zoufalému činu?

 

Nemáme tu už blázince, ale psychiatrické kliniky, a nebavíme se o "duševních poruchách", ale spíš o "duševních onemocněních". A ze všeho nejhorší je výraz, že "XY trpí duševním onemocněním". Co jiného asi lidé s duševním onemocněním celé dny dělají, než trpí? Vzpomeňme si na ty typické obrázky v časopisech nebo na internetu, jak sedí zhroucená postava v temném koutě, drží si hlavu v dlaních a ve tváři má bolestný výraz. Přesně takhle vzniká stigma - osoby s duševním onemocněním se totiž vyskytují také v běžných rolích - jsou to zaměstnanci, rodiče, sportovci, umělci nebo třeba pejskaři nebo filatelisté.

 

Umí se smát, vychutnat si jídlo, mohou cestovat, stavět domy nebo kandidovat ve volbách. Často jsou to naši sousedé, které potkáváme na ulici. Nebo kolegové v práci, spolužáci nebo členové stejného bytového družstva. Sedí vedle nás, a my o tom často nevíme, protože se chovají normálně a řeší každodenní patálie jako my. Teď už stačí na ně jenom korektně promluvit!

 

Zdroj: https://narovinu.net/jazyk/

.

Afekt - intenzivní, rychle vzniklá emoce, krátce trvající. Provázen zřetelnými somatickými projevy, má tendence se vybít (možné přesunutí afektu nebo městnání afektu) x nezvládnutý afekt – měl a mohl být zvládnut, bez poruchy vědomí. Mezí nejčasější poruchy afektů patří: a) patický afekt: intenzivní afekt (hněv) na jehož vrcholu dojde ke krátkodobému zákalu vědomí (mrákotnému stavu), b) patická afektivní dráždivost: sklon k silným afektům u organických mozkových poruch, při intoxikacích) c) paroxyzmální afekty: vyvolány biologickými činiteli (feochromocytom, epilepsie, léze tempor. ĺaloku). c) afektivní stupor: strnulost bez poruchy vědomí, silné podněty bez emoční reakce e) hypersenzitivita – lehký vznik emocí, dojímavost, lítostivost, f) afektivní ambivalence: u těžších depresivních stavů a schizofrenie.

Anamnéza – souhrn životního běhu a událostí dotyčného, osobní historie související s onemocněním atp.

Anorexie - nechutenství (an-; řec. orexis chuť). Příznak, který může mít řadu příčin, vč. vlivu některých léků. Běžně vzniká i u horečnatých infekcí, ale může být též příznakem vážnějšího onemocnění. 

Bipolární porucha - známá také pod dřívějším názvem maniodepresivní psychóza, je onemocněním mozku, při kterém dochází k velkým výkyvům v náladě, vnitřní energii a práceschopnosti. Na rozdíl od normálních výkyvů nálady u zdravých lidí je kolísání nálady u bipolární poruchy neobvykle těžké.
nahoru

Blud - mylné přesvědčení, vycházející z chorobných duševních předpokladů na chorobném psychotickém podkladu, kterému nemocný věří a které má vliv na jeho chování. Blud neodpovídá realitě, přesto je nevývratný, obsahově zvrácený, vzniká v patické (chorobné) náladě, má vliv na jednání. Známe megalomanické bludy - přecenění vlastní osobnosti a významu, b) Depresivní (mikromanické) - vlastní bezvýznamnost, obtížnost, Nihilistické: popírání vlastní existence, hypochondrický, obavný (stane se neštěstí), eternity (neumře a bude muset věčně trpět) aj.c) paranoidní (perzekuční): jevům z okolí je připisován vztah k vlastní osobě, které se osoby netýkají – vztahovačnost. 

Bulimie - nezvladatelná chuť k jídlu, „žravost“. Mentální bulimie je onemocnění s opakovanými ataky přejídání se silným puzením k jídlu  provázené současně neadekvátní snahou zabránit ztloustnutí zvracením, užíváním projímadel apod. Podle způsobu kompenzace nadměrného přívodu potravy se rozlišuje typ vypuzující zvracení, laxativa, klyzmata a nevypuzující nadměrné cvičení, půsty. 

Delirium - Obluzení vědomí – stav zmatenosti, s řadou příznaků jako snížená pozornost na zevní podněty, Dezorganizace myšlení (inkoherence), Snížení úrovně vědomí, Poruchy vnímání, Poruchy cyklu spánek bdění – častá inverze, Změny psychomotorické aktivity, Dezorientace časem, místem i osobou, Zhoršení paměti, Rozvoj stavu během několika hodin, max. dnů. Nejčastější příčinou jsou abstinenční syndromy při abusu alkoholu nebo jiných návykových látkách, infekce, úrazy hlavy, cení a metabolické poruchy, lékové intoxikace.

Deprese - duševní stav charakterizovaný nadměrným smutkem. Obecně se d. vyznačuje smutnou depresivní náladou, ztrátou zájmů, poruchami spánku, poklesem energie, sníženou sebedůvěrou, výčitkami vůči vlastní osobě, poruchami chuti k jídlu v obou směrech. D. se mohou vyskytnout samostatně, někdy se střídají se svým opakem srov. mánie, maniodepresivní psychóza.  Může být součástí neurózy, psychopatie nebo reakcí na závažnou událost, reaktivní deprese vznikající zdánlivě bez příčiny se označovaly jako endogenní deprese. Těžké deprese mohou být provázeny bludy, nemocný se obviňuje z řady často absurdních vin, z odpovědnosti za zkázu světa apod., vedoucími někdy až k sebevraždě. Postižený často trpí tělesnými obtížemi, zácpou, nechutenstvím, ranní nespavostí atd., které mohou někdy v klinickém obraze převládnout. Deprese s významnými tělesnými příznaky jsou nověji zařazovány k somatoformním poruchám. Podstatou d. jsou poruchy neurotransmiterů v mozku zejm. nedostatek noradrenalinu a serotoninu; antidepresiva tento nedostatek odstraňují. 

Duševní porucha - vzorec chování nebo psychologický syndrom, který je spojen s nepříjemnými pocity nebo narušením funkce alespoň v jedné z důležitých životních oblastí, nebo podstatně zvyšuje riziko úmrtí, způsobuje bolest nebo vede ke ztrátě pocitu svobody.

Duševní zdraví - podmínkou duševního zdraví je vnitřní harmonická asertivní osobnost s vysokým sebevědomím žijící v pozitivních vztazích. Mezi základní kritéria duševního zdraví patří: a) realistické pojetí sebe sama a tendence k seberealizaci, b) vnitřní integrace založená na jednotném pojetí světa a sebe sama - i svého místa na světě (smyslu života), c) autonomie - relativní nezávislost na vnějším prostředí a jeho zvládání.

Emoce - soubor psychických a fyziologických jevů charakterizujících reakci jedince na danou situaci (zevní nebo vnitřní. Usměrňují aktivity jedince při uspokojování jeho biologických a společenských potřeb. Hrají významnou úlohu v adaptaci člověka na měnící se prostředí. Z neuroanatomického hlediska je pro emoce důležitý limbický systém v propojení s mozkovou kůrou. Lateralizace emocí znamená, že levá hemisféra více ovlivňuje emoce v pozitivním směru, pravá hemisféra v negativním.

Fobie - chorobný, nepřiměřeně silný, neodůvodněný strach před určitou událostí nebo věcí, někdy provázený úzkostí, anxietou. Srov. neuróza. Klaustrofobie strach z uzavřeného prostoru, kancerofobie strach z rakoviny aj. řec. fobos strach.

Halucinace - šalebný vjem bez jakéhokoliv reálného podnětu o kterého existenci je nemocný nevývratně přesvědčen. U psychóz často ovlivňuje jednání nemocného. Halicinace děláme na a) sluchové (akustické) - elementární: zvuky, slova, věty, nadávky, výhrůžky, příkazy (imperativní halucinace) – i v rozporu s přesvědčením pacienta (např. výzvy k vražednému jednání), teleologické halucinace, antagonistické – dva hlasy vedou mezi sebou spor (u alkoholových halucinóz). b) zrakové (optické, vizuální)- světlo, blesk, jiskra, oheň, halucinace postav, zpravidla osoby nepřátelsky zaměřené, u paranoidně halucinatorních poruch organického původu (vaskulární demence), paranoidní schizofrenie, intoxikace. c) čichové (olfaktorické) a chuťové (gustatorické), např. plyny, podivná chuť jídla = otrávené jídlo, d) hmatové (taktilní) - pocity doteku, píchání, elektrizování, svědění, cenestetické (útrobní): nepříjemné somatické vjemy z útrob – zkamenělý orgán, chybí, porušený orgán, zkažený. e) pohybové (motorické): přesvědčení o pohybu těla, i když je v klidu (padání, vznášení, pohyby končetin), f) halucinace posedlosti: přesvědčení o jiné osobě v těle (i nadpřirození), která s ním pohybuje bez jeho vůle.

Hypnóza - uměle vyvolaný stav se zúženým vědomím a vnímáním.

Hysterie - psychický stav s charakteristickou výraznou a nestabilní emotivitou (citlivostí), se sklonem k primitivním reakcím, pocitem životního neuspokojení. Moderní psychiatrie již termín pro jeho pejorativní konotace vůbec nepoužívá.

Iluze – zkreslený vjem ve stavech kvalitativní poruchy vědomí, např. praskání podlahy = výstřel, pařez v
lese za šera = přikrčený člověk. Pacient je obvykle přesvědčen o realitě své iluze.

Komorbidita – současný výskyt další poruchy (nemoc A je doprovázena komorbidní nemocí B)

Mánie - duševní stav charakterizovaný nadměrnou veselostí, rozjařeností a zvýšenou aktivitou. Nálada může mít expanzivní či podrážděný charakter, musí trvat aspoň jeden týden. Bývá zvýšená hovornost, aktivita, myšlenkový trysk, snížená potřeba spánku, změna chování často riskantní. Duševní činnost, myšlení i řeč jsou zrychlené, postižený působí nezdolným dojmem a má velké sebevědomí. Dopouští se různých excesů v sexuální sféře, v konzumu alkoholu, bezhlavě nakupuje a utrácí, spřádá ohromné plány, jejichž plnění často nedokončí, ale může jimi způsobit značné škody. Někdy může působit dojmem dobrého společníka, jeho nekritičnost a prchavost jeho myšlení však mohou posléze vyvolat v ostatních lidech negativní reakci, která může u nemocného vyprovokovat i agresivní chování. 

Mentální anorexie - (lat. anorexia nervosa) je porucha příjmu potravy, kdy postižený výrazně omezuje množství konzumovaného jídla. Po nějaké době se onemocnění poměrně zřetelně projeví extrémní vyhublostí postiženého, vnímání vlastního těla je ale natolik zkreslené, že má pocit, že je příliš tlustý. Výrazný úbytek váhy u mentální anorexie si postižený přivodí sám, nejčastěji omezením příjmu potravy (i nápojů) a hladověním. Kromě toho postižení uplatňují další způsoby, kterými dosáhnou úbytku hmotnosti, jako je např. vyvolávání zvracení, užívání projímadel (laxativ), užívání anorektik (léků snižujících chuť k jídlu) a/nebo diuretik (léky podporující močení), extrémní tělesná aktivita (nadměrné cvičení). Mezi příznaky mentální anorexie se mohou řadit i některé rituály spojené s jídlem, např. extrémně pomalé kousání nebo krájení jídla na velmi malé kousky. Spouštěčem mentální anorexie mohou být i různé situace či životní změny, jako je např. první láska, první delší pobyt v zahraničí nebo změny během puberty. 

Nálada - stav trvalejší emoční reaktivity v určitém směru, nižší intenzity, delšího trvání. Poruchy nálady dělíme na: a) euforická expanzivní nálada (vysoká aktivita, sebevědomí, zasahování do okolí), b) extatická (pocit blaha), c) rezonantní (sklon k agresi, hněvu, vzteku), d) dysforická (podrážděnost, rozladěnost), e) depresivní (smutná), f) apatická (lhostejnost, snížená aktivita a zájem, g) úzkostná (pocit strachu bez konkrétního obsahu. 

Neuróza - duševní porucha bez organického nálezu na mozku, která spočívá v narušené schopnosti přizpůsobení, v poruchách myšlení, jednání, vnímání, cítění, přičemž na rozdíl od psychózy si pacient si svůj stav uvědomuje má náhled a jeho osobnost není rozložena. Neuróza se klasicky dělily na několik typů podle převládající obtíže: a) neurastenie - je charakterizována střídáním nadměrné podrážděnosti a přecitlivělosti s únavou a vyčerpaností, b) anxiózní a fobická - je provázena nadměrnou úzkostí a strachem, c) hysterická - zvýšená emotivita s nadměrnými reakcemi, d) obsedantně-kompulzivní - nutkavá jednání jsou základním příznakem, e) orgánová - funkční porucha různých orgánů, např. v oblasti oběhu neurocirkulační astenie, trávení např. dráždivý tračník, ale i v oblasti sexuální impotence u mužů, vaginismus u žen. Na vzniku n. se kromě určité vrozené dispozice podílejí zevní vlivy únava, přetěžování, stres, vyčerpání, nedostatek spánku, otřesný zážitek. 

Obsese - vtíravé (obsedantní) myšlenky, které se projevují náhle a nezávisle na vůli postiženého, ten se jim často nedokáže bránit. Obvykle jde o myšlenkové nápady (hudební obsese, kdy se stále vtírá určitá melodie) nebo o nutkání k jednání.

Panická porucha - zvláštní typ úzkostné poruchy, postihuje asi 3% populace; vyznačuje se opakujícími se nevyprovokovanými záchvaty silné úzkosti kombinované se strachem ze smrti nebo ze ztráty sebekontroly v trvání desítek sekund až minut. Tyto záchvaty se nazývají panické ataky. Ataky vznikají náhle, často spontánně, nelze je předvídat, jsou časově ohraničeny. Bývá řada příznaků z oblasti vegetativního nervstva, oběhového systému – palpitace, pocení, třes, obtížné dýchání, bolesti či nepříjemné pocity na hrudníku, nauzea, závrať, chvění, třes, derealizace, strach ze smrti či z možnosti „zešílení“, návaly apod. Tělesné příznaky mohou svou intenzitou nad prožitkem úzkosti převažovat. Až třetina záchvatů vzniká v době spánku. V průběhu choroby se zpravidla rozvíjejí sekundárně projevy agorafobie.

Psychohygiena - též “duševní hygiena”, je soubor pravidel a metod, jejichž cílem je prohloubení či znovunalezení duševního zdraví člověka. Poskytuje návod, jakým způsobem je vhodné přizpůsobit svůj životní styl a okolní podmínky, aby se zabránilo nepříznivým vlivům číhajících v prostředí dnešní doby, jako je stres, neustálý spěch apod. Navíc by se proti těmto vlivům měl člověk stát odolnější a vyrovnanější, což obecně přispívá k preventivní ochraně před psychickými obtížemi, které se v krajním případě mohou promítnout i na fyzickou úroveň člověka a projevit se např. pocením, bušením srdce atd.

Psychóza - těžké duševní onemocnění, při němž nemocný ztrácí kontakt se skutečností, kterou jinak vnímá, jinak ji hodnotí a jinak se proto chová. Tato ztráta kontaktu souvisí s halucinacemi a bludy, pod jejichž vlivem se nemocný může dopouštět pro okolí zcela nepochopitelných činů. Psychotikovi, který se však nepovažuje za duševně nemocného nemá „náhled“, připadají zcela v souladu s jeho vnímáním světa. Příčina p. je většinou neznámá, zřejmě spočívá v odchylných biochemických pochodech v mozku, poruše neurotransmiterů apod. V některých případech může být vyprovokována chemickými látkami, např. drogami, nebo způsobena jiným známým onemocněním mozku. 

Psychofarmaka - obor zabývající se účinkem látek, zejm. léků, na duševní činnost a stavy člověka. 

Psychoterapie - záměrné a cílené používání psychoterapeutických prostředků kvalifikovaným odborníkem – psychoterapeutem v souladu s vědeckými poznatky. Cílem psychoterapie je dosažení optimálního rozvoje osobnosti a odstranění resp. zmírnění psychického či fyzického utrpení jedince (úzkosti, deprese, vyhoření apod.). Díky tomu dochází také zpravidla ke zvýšení úrovně sebepoznání, sebepřijetí, seberealizace a sebeocenění. Psychoterapie nám může pomoci dosáhnout širšího náhledu na sebe sama, uvědomit si zaběhnuté vzorce myšlení a chování, odkrýt náš smysl a celkově dosáhnout vyšší kvality života a naplnění našeho potenciálu.

Recidiva, rekurence – návrat nemoci po uzdravení
Relaps – návrat nemoci během remise
Remise – odeznění příznaků (nikoli uzdravení – to přijde až později)

Schizofrenie - závažná duševní choroba, kterou provází výrazná změna myšlenkových pochodů a vnímání reality, dále dochází k poruchám emočních reakcí na vnější podněty a schopnost komunikace s okolím. Hlavními příznaky jsou především úzkost, bludy a halucinace, dezorganizované a neklidné chování. Dochází k rozštěpu mysli (rozštěpu ve smyslu rozporu mezi vnímanou realitou a realitou samotnou). Pozor! Termín oficiálně zavedený roku 1908 Dr. Eugenem Bleulerem dal vzniknout všeobecnému omylu, že schizofrenii lze definovat jako rozdvojení osobnosti, což je ale hrubá chyba, neboť rozdvojená osobnost, odborně mnohočetná porucha osobnosti, náleží k poruchám disociativním a schizofrenní poruchy jsou označovány jako onemocnění psychotické!

Smyslový klam - vjem neodpovídající skutečnosti v důsledku objektivního i subjektivního zkreslení vnímaného při normální funkci smyslových orgánů vnímajícího. Známe tyto smyslové klamy: a) eidetismus: schopnost s velkou živostí vyvolat obraz toho co právě viděl (umělci a děti), b) pareidolie: dokreslování smyslových vjemů pomoci fantazie, c) paobrazy: doznívání zrakových vjemů, d) synestézie: automatická asociace vjemů různých čidel (barevné slyšení), e) Živá představa: nedosahuje přesnosti obrazu u eidetismu, představy se značnou senzoralitou, je možné je na chvíli považovat za realitu, f) pseudoiluze: deformovaný vjem vyvolaný skutečným obrazem, jedinec dokáže korigovat a v jejich realitu nevěří.

Stres - přirozená reakce člověka v situaci ohrožení. Probíhá jak na úrovni duševní (pocit nabuzení), tak i fyzické (zvýšení dechové i tepové frekvence, prokrvení svalů), a při reálném nebezpečí nás může zachránit. 
Situací, kdy nám jde o život, je už v dnešní době málo, ale v běžném životě čelíme mnoha nárokům a ocitáme se pod tlakem. A i to může naše tělo vyhodnotit jako hrozbu. Problematickou se stává stresová situace, která trvá příliš dlouho nebo se opakuje často. Ta organismus vyčerpává. V souvislosti s tím pak mluvíme o dlouhodobém nebo také chronickém stresu. Druhy stresu: a) distres – negativní stres, záškodník. Nežádoucí stres s nízkou intenzitou, distres, dokáže tělu způsobit nemalé problémy. Časem se kumuluje a může přejít do chronického stresu, který způsobuje nepříjemné mentální či fyzické projevy. Příčinou může být nátlak společnosti na výkon jedince, stres ze školy či práce, dělání věcí na poslední chvíli, nejistota ve vztazích či strach o naše blízké. b) eustres – pozitivní stres, pomocník Užitečný stres se nazývá eustres. Eustres neškodí, právě naopak – optimální hladina stresu působí jako tvůrčí a motivační síla. Pokud stresor vidíme jako příležitost nebo výzvu, kterou lze úspěšně překonat, vyvolává příjemné pocity. Může se zdát těžké hranici mezi pozitivním a negativním stresem rozpoznat, ale stačí pozorovat své tělo. Pokud na sobě pozorujete známky stresu, jako je například zhoršení spánku nebo problémy s trávením, jedná se o stres nezdravý. c) chronický stres - Běžný každodenní stres by měl po pominutí stresové situace přirozeně odeznít. Chronický stres je ale takový, který přetrvává delší dobu, a může způsobovat i zdravotní komplikace.

Symptom – příznak, subjektivní manifestace  patologického stavu.

Suicidium (lat. suus, sui svůj; lat. caedo bít, zabíjet; srov. -cidní) – sebevražda. Úmyslné a vědomé ukončení vlastního života. Podle výsledku se rozlišuje dokonaná a nedokonaná. K příčinám patří zkratové jednání, které má řešit určité potíže (škola, partnerský vztah), často u mladých osob. Vysoké nebezpečí je u depresí. Druhy sebevražd: a) bilanční - je výsledkem zcela jasné motivace (nevyléčitelná nemoc, týrání, jiné formy utrpení), b) demonstrativní s. (resp. pokus) může být využíváno k vydírání nebo zastrašování (např. u hysterických osobností), ale může též ukazovat na to, že takto jednající se ocitá v tíživé situaci, na niž chce upozornit. c) zabití lidí v nejbližším okolí (rodině) s následnou sebevraždou - vzniká při těžkých depresích a má „zachránit“ pacientovy blízké před těžkým utrpením, které jim podle něj a jeho chorobných bludů hrozí.

Vnímání - základní psychická funkce umožňující poznání vnějšího světa a změn ve vlastním těle
prostřednictvím smyslových orgánů, srovnávání pozorovaného s předchozí zkušeností. Poruchy vnímání: a) depersonalizace: porucha prožívání vlastního těla (psychických a tělesných pochodů), b ) derealizace: porucha prožívání okolí – důvěrně známe se jeví jako cizí, c) illusion du jamais vu: pocit že známou situaci sujekt prožívá poprvé, d) illusion du deja vu: situace nová připadá subjektu, jakoby ji již v minulosti prožil.

Úzkost (úzkostná porucha) - funkční porucha vyšší nervové činnosti bez organických změn mozku, mezi jejichž příznaky dominuje v různé podobě úzkost. V kritických životních situacích bývají zpravidla projevy potlačeny, rozvíjejí se naopak v období relativního klidu. Základními typy jsou generalizovaná úzkostná porucha, posttraumatická stresová porucha, nutkavě-vtíravá porucha, smíšená úzkostně-depresivní porucha, panická porucha.

Závislost - stav, kdy někdo nebo něco je podmíněn nějakou okolností nebo situací, kterou potřebuje (nebo si myslí že ji potřebuje) ke své existenci. Závislostí na osobě se rozumí obvykle závislost na její péči, lásce nebo přítomnosti: typicky za normálních okolností je například malé dítě závislé na svých rodičích. Závislostí se v užším kontextu rozumí dlouhodobý, trvalý vztah k někomu nebo k něčemu, vycházející z pocitu silné touhy nebo potřeby toto uspokojit. Takový stav ovlivňuje jednání závislého člověka a omezuje jeho svobodu. Velice často je závislost způsobena tím, že člověku něco nahrazuje (např. přejídáním je velice často potlačována osamělost, smutek, sebelítost). Závislost jako taková pak přináší únik (např. při požití alkoholu nemyslí dotyčný člověk na věci, které ho sužují). Závislost na návykové látce nebo osobě zpravidla vzniká tak, že je člověk původně nezdravě závislý (nebo spoluzávislý, případně též zřetězeně závislý – na rodiči nebo rodičích, tuto závislost dosud nepřekonal a kompenzuje si ji návykovou látkou nebo nezdravou závislostí na jiné (náhradní) osobě (tzv. únik nebo útěk od řešení problému do vztahu). Závislá porucha osobnosti - člověk, který je extrémně závislý na okolí, může trpět závislou poruchou osobnosti, dříve nazývanou též osobnost astenická (pozn.: astenie = celková tělesná slabost), osobnost neadekvátní, osobnost pasivní, osobnost poraženecká, která nechává odpovědnost za důležitá životní rozhodnutí osobám, na nichž je postižený závislý, podřizuje jim vlastní potřeby, postižený se cítí bezmocný, neschopný, bez životní síly, mívá přehnané obavy, že bude opuštěn a nebude schopen se o sebe postarat.